Stručné učení o Dvojí smrti
Písmo popisuje dvě smrti: První a druhou.
První Smrt je spojena s příchodem hříchu na svět. Je charakterizována slovy: "Prach (tj hmota) jsi a prach se obrátíš." Starozákonní král jménem Kazatel toto obrazně rozvedl: Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš. Je to smrt velkého Nic. Velkého ticha. Prokletí, které spočívá na celém stvoření. Zlomit ji mohl Svou obětí a Vzkříšením pouze Nevinný: Ježíš Kristus. Bůh s námi, Imanuel, který se stal tělem, aby přebýval mezi námi. Kdo "zemře v Kristu", viz článek, co to znamená "být v Kristu", bude v Něm i vzkříšen.
Druhá Smrt je spojena s příchodem Zákona. Je popsána slovy: To je druhá smrt: hořící jezero. V Písmu je popisována také jako peklo. Jedná se o místo, kde se zjevuje Boží Svatost a Spravedlnost. Trest za hřích není věčné utrpení v pekle, ale smrt prach jsi a v prach se obrátíš. Protože kdyby trest za hřích bylo věčné utrpení v pekle, my bychom nebyli spaseni, protože Kristus v pekle věčně nebyl. V pekle, v ohnivém jezeře, se, na vlastní kůži, zjevují všechny důsledky činů člověka. Stejně jako v době Noeo svět prošel soudem vodou, projde svět také tímto soudem ohněm, ve kterém shoří celé stvoření, veškerý hřích.
V tomto ohni hoří "dílo každého člověka." Dílo, které je postaveno na Ježíši Kristu, na Zákoně, na Lásce, ohni odolá. Dílo, které je založeno na tělesnosti a hříšnosti, na sobeckosti a svévolnosti,, to shoří. Otázka pro člověka pak zní, s čím se ztotožňuje. S čím tvoří jednotu. Zasévá-li pro své tělo, "pro tento svět", bude zničen spolu se svým tělem, spolu s tímto světem. Pokud je však spolu s Kristem "jeden duch", pokud to hořlavé odevzdává v pokání Kristu, pak tímto ohněm posledního času projde bez úhony jako prošli bez úhony soudem vodou ti, kdo byli spolu s Noem v jeho arše. Proces "odevzdávání toho hořlavého" Kristu nazývá Bible pokání. Jedná se o uznání Spravedlnosti Boží, o uznání toho, že hřích je opravdu hříchem. O uznání toho, že před Spravedlivým Božím Soudem Ohněm tyto naše skutky neobstojí a požádání Boha o Milost, aby Kristus vzal tyto hříchy sebou na Golgotský kříž, aby tam byly zničeny spolu s Jeho Svatým Životem. Malá poznámka: Jedná se o oheń apokalyptický. Takže zkoušet nevinnost ohněm za tohoto života není moc efektivní.
Národy a lidé, ke kterým "nepřišel Zákon", nepodléhají soudu druhé smrti, pouze té první. Pokud takovýto lidé "nezemřeli v Kristu," nebudou v Krsitu ani vzkříšení. Jejich první smrt bude věčná. Národy a lidé, nad kterými byl vyhlášen Zákon, ti vstanou také k soudu ohněm - k druhé smrti
Zemřít v bibli často znamená i "být odsouzen k smrti", nebo-li "ztratit budoucnost." Jestliže soudce odsoudí zločince, že zítra ráno v pět bude ke zdi postaven a zastřelen, nemůžee si s tímto člověkem sjednat schůzku na šestou hodinu. Takovýto člověk ztratil svoji budoucnost. Z biblického hlediska tedy zemřel již výrokem soudce, v okamžiku, kdy se o jeho smrti rozhodlo a stala se nevyhnutelnou.
Pán Ježíš Kristus někdy první smrt nazývá "spánkem." A to tehdy, jedná-li se o člověka, který svou budoucnost neztratil. O kterém ví, že jej vzkřísí v "poslední den", a že jej zaštítí i v Soudu ohněm. Z Kristova pohledu, jako z pohledu toho, kdo zlomil prokletí Smrti První a kdo jako Noemova archa zaštiťuje člověka ve Smrti Druhé, takovýto člověk pouze spí.
První Smrt přišla na svět, jak Bůh varoval člověka, v okamžiku, kdy Adam ochutnal ovoce poznání dobrého a zlého. V ten den zemřel smrtí. Jedná se o den Hospodinův. U Hospodina je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. V okamžiku, kdy Adam ochutnal ovoce poznání dorbého a zlého, propadl odsouzení k smrti. A vskutku, "těsně" před svými tisíiletými narozeninami Adam umírá.
Slovo poznání neznamneá pouze poznání akademické. Ve škole se například učíme, že kobra je smrtelně jedovatý had. Ziskáváme akademické poznání, že kobra je jedovatý had. Když nás však ta kobra kousne, přichází jiné poznání: Prožitek, že kobra je jedovatý had. Slovo poznání tedy neznamená pouze poznávat akademicky, ale poznávat na vlastní kůži. V bibli se ještě slovem poznání označuje pohlavní styk mezi manželi. Jedná se také o intimní vztah. Takže v tomto příběhu nešlo o tom, že by Bůh chtěl Adama omezovat v akademickém poznání, šlo o ochranu před poznáním na vlastní kůži. Tím, že Adam ochutnal ovoce dobra a zla, vytvořil přírodu, svět, ve kterém ochutnáváme, poznáváme, dobro a zlo na "vlastní kůži". Máme s dobrem a zlem "intimní vztah."
To, že se jedná o ovoce poznání dobrého a zlého, a ne pouze o ovoce poznání zlého, v tom můžeme vidět i Milost Boží, která působí i v soudu, která svazuje moc soudu. To vidíme i v soudu vodou: Ani ten nebyl absolutní, ale netýkal se těch, kdo uslyšeli varování Noeo a přijali jeho pozvání na palubu archy. Taktéž ani Soud Ohněm nebude absolutní. Nebude se týkat těch, kteří uslyšeli varování Kristovo a přijali pozvání na Jeho Kříž. A věřím tomu, že se nebude týkat ani těch, o které tito lidé se vší láskou a pokorou požádají. Má tedy hluboký smysl modlit se nejenom za své živé, ale také za své zemřelé příbuzné a drahé, vyznávat jejich hříchy a činit pokání i z jejich vin.